Kříženci rodu Cistus

Květy křížence
Cistus x aguilarii f. maculatus
se nápadně podobají květům
C. ladanifer, ze kterého byl vyšlechtěn.

Celkový vzhled hybridních rostlin je přechodem mezi vzrůstem obou rodičovských druhů. Též tvar a struktura listů nebo tvar a velikosti květů bývají intermediální. Naopak barva květů je často velmi podobná jednomu z rodičů. Je to pravděpodobně dáno tím, že barevnost květů je stejně jako u většiny rostlin podmíněna jen malým množstvím genů a tak se zde nápadně uplatňují elementární genetické principy jako je štěpení znaků nebo dominance určitých alel (např. červené odstíny dominují nad bílou). Toho lze při troše štěstí a znalostí využít při šlechtění, kdy celkový vzhled a růst jsou ovlivněny vlastnostmi obou rodičů, avšak barva květů křížence se může podobat atraktivnějšímu z nich.

       Cisty patří k těm rostlinám, které vykazují poměrně značnou ochotu ke křížení. Hybridizace však není u rodu Cistus tak obecným a častým jevem jak se v literatuře uvádí. V přírodě se mohou křížit pouze druhy, které se v místě a době květu setkávají. Je však zajímavé, že druhy, které se spolu hojně kříží v jedné části svého areálu se v jiné oblasti svého společného výskytu nekříží vůbec. Podobné chování je známo i u jiných rostlinných rodů. Ale ani v kultuře, kdy je možné dobu kvetení načasovat a přenášet cíleně velké množství pylu není vznik hybridů zaručený. Zdaleka ne všechny cisty jsou navzájem slučitelné. Některé kombinace druhů se proto dodnes zkřížit nepodařilo.

Dva hybridní cisty: Cistus x cyprius a
čistě bílý Cistus x aguilarii.

       V zahradnické praxi jsou kříženci hojně označovány pomocí zkrácených jednoslovných názvů. Např. Cistus albidus x creticus = Cistus x canescens nebo Cistus ladanifer x laurifolius = Cistus x cyprius. Bohužel je však tato nomenklatura velmi nejednotná a výchozí literární zdroje velmi (i přes sto let) staré a tudíž jen těžko dostupné. Bez předchozí znalosti jsou tyto jednoslovné názvy nic neříkající a člověk z nich nemůže odtušit, jak vypadá rostlina, která se za názvem skrývá. V kombinaci s již zmíněnou nejednotností vzniká nepředstavitelný chaos, který například ve sběratelství masožravek v takovém rozsahu neznám. Pokud se mi v budoucnu podaří dostat se k věrohodným literárním zdrojům, pokusím se na těchto stránkách sestavit určitý přehled, který by v orientaci pomohl. Je alespoň potěšující, že některé významně kvalitní rostliny byly registrovány jako kultivary a pod svými názvy jsou ve sbírkách řádně vedeny. Jako příklad lze uvést Cistus ‚Snow Fire', C. ‚Snow White', C. ‚Gordon Cooper' a mnohé další.

Cistus x verguinii vznikl křížením druhů
Cistus ladanifer a C. salviifolius.